V Indii je betel stejně legální droga jako třeba tabák. Budete mít po jeho žvýkání červené a časem zkažené zuby a koupíte ho za pár rupií na všech indických ulicích. Na malých stáncích lze zakoupit a legálně vyzkoušet jednu z nejrozšířenějších drog světa. Co vede lidi k tomu, že betel rádi žvýkají?
Červené stopy na chodníku
Jedna z prvních věcí, které si turisté v Indii všimnou, jsou červené skvrny na každém chodníku či cestě, podlaze autobusu i bílých zdech domů v luxusní čtvrti města i okrajovém slumu. Jde o červené betelové sliny. Indové milují žvýkání betelu a dávají si paan neboli betelové sousto, stejně často, jako mi pivo a cigaretu. V některých oblastech je známé jako pinang. Betel je omamná droga rozšířená v řadě zemí, jako jsou Indie, Bangladéš, Srí Lanka, Malajsie, Filipíny a Japonsko
Paan wala
Paan wala je každý, kdo betel prodává. Obvykle sedí na ulici u malého stolku a má na něm rozprostřené suroviny. Základem jsou čerstvé listy pepřovníku betelového. Liánovitá rostlina patří do podobné skupiny jako černý pepř. Prodavač odstřihne nůžkami stonek listu, potře ho hašeným vápnem, přidá špetku tabáku a kus nezralého oříšku palmy arekové. Další ingredience se liší dle místa. Může to být koření jako je hřebíček, kardamom nebo speciální stříbrná pasta. Pak už stačí vše smotat, malý balíček vsunout do úst a žvýkat.
Betel se nepolyká
Betelové sousto se jen rozkouše, drží se mezi zuby a dásní a nepolyká. Účinek se dostaví téměř okamžitě. Nezralé arekové ořechy mají silnou a pikantní chuť, kterou brzy přestanete cítit, dásně ztratí citlivost, sliny přibývají a alkaoid obsažený v betelu je barví do červena. V Indii jsou malé kulaté nádoby na ulicích, toaletách i před restauracemi a úřady, které slouží jako plivátka. Slin je totiž tolik, že je není možné udržet v ústech.
Betel jako stimulant
Betel je stimulant, nepůsobí jako halucinogen. Navozuje pocit euforie, dobré nálady a zvýšené bdělosti, aktivuje organismus a snižuje únavu. Povzbuzuje k práci, tiší hlad i žízeň. Žvýkají ho třeba řidiči autobusů místo kávy proti ospalosti. Chuť betelu je nepříjemná, stejně jako nadměrné slinění. Když se ke svíravému pocitu v puse přidá motání hlavy, pachuť v ústech se těžko něčím napraví. Betel zvyšuje teplotu kůže a způsobuje nadměrné pocení. Navíc ničí a barví zuby.
Zkažené zuby
Po prvním ochutnání betelu závislost nevzniká. Časem jde o návykovou drogu. Červených slin se člověk rychle zbaví, stačí si vyčistit zuby. Při dlouhodobém žvýkání betelu se vám ale rychle kazí zuby. Vápno se do betelového sousta přidává pro vyšší uvolnění drogy arekolinu z ořechu. Ten postupně naleptává ústní sliznici a zubní sklovinu. Arekové ořechy barví sliny, zuby, rty i dásně. Narušené zuby mají oranžový odstín, postupem času zhnědnou a zčernají, uvolní se z dásní a vypadnou. Vyskytuje se i ústní karcinom.
Zásadní látky
Hlavní farmakologicky účinná psychostimulační látka v betelu je arekolin, alkaloid, který aktivuje muskarinové receptory. Zkoumá se však i pozitivní vliv arekolinu na kognitivní funkce u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Z dalších alkaloidů se na účincích podílejí arekaidin a guvacin, obsažené v arekové palmě, případně další alkaloidy z pepřovníku a gambirovníku.
Arekové palmy
Pěstování arekové palmy se rozšířilo z Malajsie do celé jihovýchodní Asie. Asi 20 metrů vysoký a štíhlý strom roste na rozsáhlých plantážích i v zahradách domů. Indové si sklízí arekové ořechy pro vlastní potřebu. Navíc mají často předem nasmlouvaný výkup úrody s nějakou firmou, která jim platí fixní částku za každou palmu na jejich pozemku, což je přilepšení do rodinného rozpočtu.
Žvýkání betelu
Žvýkání betelu je v Indii rozšířené tak, že se nad tím už vůbec nikdo nepozastavuje. Princip je stejný, jako bychom si na záhonku pěstovali třeba svůj vlastní tabák. To vše bez placení daní nebo nutné licence. Užívání betelu je vázáno na tradiční regiony, v poslední době se však jeho žvýkání rozšiřuje i do dalších oblastí.